(2. část mého rozpracovaného překladu slavného Lamrimu Kjabdže Phabonky. Je to ve stavu zrodu, není to finální verze. S myšlenkou, že by se mohl najít člověk nebo dva, kterým by to mohlo přinést nějaký malý užitek, jsem se rozhodl rozpracovaný text tady na mých dobře utajených stránkách po kouskách publikovat.)
Tolik k nápravě a ozdravění motivace; nyní obrátíme pozornost k naslouchané dharmě samé. Co se týče dharmy určené k vžívání, nejprve je třeba udělat si jasno v tom, že bychom si měli osvojovat dharmu, kterou proslovil Okazatel Buddha, panditi ji ve svých dílech podrobili důkladnému zkoumání a dosvědčili její platnost, pravdivost a spolehlivost, a velicí siddhéšvarové jejím meditováním zrodili v proudech svých myslí zkusilá seznání; je jedno, jak dlouho a usilovně budeme meditovat jiné, údajně hluboké instrukce, které Buddha neproslovil a jež panditi a siddhové neznají, přes všechnu naši snahu nám bude hrozit nebezpečí, že výsledek, jehož se takovou meditací dobereme, bude takový, jakého se Buddhové nikdy nedobrali a jaký žádný skutečný pandita a siddha nikdy neuskutečnil.
Dharmu, jejíž vžívání zvažujeme, musíme nejprve pořádně zkoumat. Dže Sakja Pandita praví:
I při drobném kupčení
s koňmi anebo šperky
se dopodrobna vyptávají,
zkoumají a prošetřují;
jak pilní jsou, jak pozorní,
když jde o nicotnosti
tohoto života!
Ač splnění všech nadějí
a vyhnutí se neštěstí
ve všech budoucích životech
na svaté dharmě závisí,
jak psi, když žrádlo natrefí,
dharmy klady a zápory
pranic nezkoumají:
co se jim do cesty připlete,
ochotně uctívají.
Když obchodujeme, třeba s koňmi, zkoumáme zboží na mnoho způsobů, tážeme se kostkopravců a radíme se s mnoha lidmi; nebo si vezměte prostého mníška při kupování čaje: mnohokrát přezkoumává barvu, váhu a tvar čajových lístků, pozorně ohledává, nejsou-li poškozeny vodou atd. a doptává se druhých – přitom i kdyby nakonec koupil zajíce v pytli, přišel by jenom o pár šálků čaje a nic víc. Podobné krátkodobé a jen málo významné záležitosti nám stojí za takový drobnohledný výzkum, ale prazáklad našeho štěstí a prospěchu ve sledu všech našich životů do nejvzdálenější budoucnosti, kořen, na kterém závisí naplnění našich nejhlubších nadějí – dharmu, kterou vžíváme – nezkoumáme vůbec; zacházíme s ní jako pes se žrádlem: k čemu se přichomýtneme, co nám životní okolnosti naservírují, s tím jsme spokojeni a bez váhání to přijímáme za své. Děláme ale obrovskou chybu: špatná volba totiž bude mít za následek zmaření všech nadějí a rozdrcení vlastního štěstí v nekonečném sledu našich budoucích životů. Proto dříve, než se pustíme do vžívání nějaké dharmy, měli bychom ji důkladně prozkoumat a prověřit. Pečlivé zkoumání odhalí, že pokud jde o dharmu, není nad tyto Stupně cesty k Vytříbené Svrchovanosti – vždyť i zvláštní a hluboká síla guhjamantry na Lamrimu zcela závisí: bez zrození tří principů cesty ve vlastním kontinuu totiž Rozvitého Rozebdění cestou manter v jediném životě nelze dosáhnout. Já jsem dříve vyslechl mnoho „přehlubokých“ učení pocházejících z mystických vizí, skrytých pokladů atd., a ačkoliv vyjevují plno fantastických popisů tantrických aktivit atd., neobsahují vůbec žádné cenné instrukce, jež by pomáhaly přivodit zkušenost s třemi principy cesty nebo by vůbec přinášely nějaké světoborné poselství.
To, čemu říkáme „Stupně cesty k Vytříbené Svrchovanosti“, není vynález Dže Rinpočeho1, Čowo Dže2 atd.; přicházejí k nám v nepřerušené linii, pramenící v jediném, výlučném zdroji – dokonale dovršeném Buddhovi. Ať už se v titulu díla objevují slova „Lamrim“ – „Stupně cesty“ – nebo nikoliv, když porozumíme jejich smyslu, přijdeme na to, že všechny Znamenité Promluvy jsou ve skutečnosti Lamrimem. Nejznamenitější, nejvýsostnější, nejeminentnější mezi Okazatelovými Znamenitými Promluvami jsou drahocenné Pradžňápáramitá sútry – Sútry doniknutí druhé strany pravoznání, v nichž ukazuje kvintesenci osmdesáti čtyř tisíců dharmových seskupení; hluboké stupně cesty jsou mu explicitní matérií a obšírné stupně cesty činí skrytým smyslem; pokud jde o linii Slovospádu, objevily se dva odlišné způsoby zřetězení hlubokých a obšírných stupňů cesty: obšírné stupně cesty sestupují od Okazatelova nejpřednějšího Syna Maitréji přes Asangu a hluboké stupně cesty od Maňdžughóši přes Nágárdžunu; Maitréja ve svém Pateru Maitréjových dharem3, Asanga v Pěti spisech o bhúmi4 atd. a Nágárdžuna v šesti juktikája5 a dalších Písmech stupně cesty objasnili. Odděleně předávané posloupnosti hlubokých a obšírných stupňů cesty se v blahoslaveném, nepřekonatelném mistru Atišovi slily v jediný proud: obšírné stupně cesty vyslechl a přijal od Gurua Suvarnadvípy a hluboké stupně cesty mu předal Vidjákókila. Byl také nositelem posloupnosti velkolepého dějstvování, přicházející od Maňdžughóši přes Šántidévu, a linií tajných manter – sbíhaly se v něm Slovospády veškerých posloupností súter i manter. V době, kdy Čowo6 v Tibetu složil Bódhipathapradípu (Lampu osvěcující cestu k Vytříbené Svrchovanosti), dílo shrnující esenci celého Okázání, se objevilo dodnes užívané pojmenování „Lamrim“ – „Stupně cesty“. Ačkoliv se posloupnosti náhledu a dějstvování od těch časů sloučily v jeden proud, vlivem různé míry zevrubnosti se odlišily tři linie – Kadam Šungpawa, Lamrimpa a Damngakpa; Svámí Mahátmá7 tyto tři vyposlechl od Lhotrak Trubčena a Traor Khenčen Čökjab Sangpo, a jím počínaje se tři linie spojily v jedinou.
Na severu v Radreng, u paty skály, co vypadá jako lev, Dže Rinpoče složil modlitbu nazvanou Lam čok go dže (Vzývání, jež otevírá bránu nejvyšší cesty), a když se pak modlil u sochy Čowo zvané Ujönma („S nakloněnou hlavou“), kterou s sebou přinesl, v mystickém vidění se před ním projevili všichni Guruové posloupnosti Stupňů cesty a rozmlouvali s ním o dharmě. Zejména jeho vize čtveřice, kterou tvořili Čo a Drom, Potowa a Šarawa, zůstala živě zpřítomnělá celý měsíc. Nakonec ostatní tři velnuli v Čowo. Atiša pak položil dlaň na jeho témě a pravil: „Čiň se pro Okázání, budu ti nápomocen.“ Těmito slovy jej vybídl k napsání Lamrim Čenmo – Velkých stupňů cesty k Vytříbené Svrchovanosti. Dže Rinpoče tedy zkomponoval Lamrim Čenmo až po klidné spočívání, a na naléhání bhattáraky Maňdžušríghóši později připojil část zabývající se vyšším zřením, nazývanou Lhakthong Čenmo; abychom pochopili, že je to pravý poklad vlivu přetvořivé síly, stačí jen uvážit, kdo Dže Rinpočeho vyzval a přiměl k jeho sepsání. V závěru díla to zakrytě dokládají slova: „Vítězných a jejich Synů“ atd. Později napsal esenci stupňů cesty shrnující Lamrim Čungngu (Malý Lamrim), v němž vynechal spletitá vysvětlení Velkého Lamrimu atd. Traduje se, že tento se primárně soustředí na posloupnost karnaparampará („od ucha k uchu“), zatímco onen dřívější klade důraz na výkladovou linii – obsahují tudíž odlišné, vzájemně se doplňující podstatné instrukce. Věda, že nastane čas, kdy lidé nebudou více schopni sami si z těchto naučení vytáhnout to podstatné a nebudou je umět vžívat a kultivovat niternou zkušenost, Dže Congkhapa poznamenal: „Zdá se být takřka nemožné najít někoho, kdo ví, jak všechna vysvětlení přenést do vžívání, proto bude zapotřebí vytvořit další díla, shrnující postupy samotného vjímání.“ Džinéndra Sönam Gjaco si vzal jeho slova k srdci a zkomponoval Lamrim Seršünma (Přetavené zlato), Velký Pátý zase napsal Lamrim Džampel šellung (Maňdžušrího ústní učení), který lze považovat za komentář k dílu jeho předchůdce; Pančen Losang Čögjen složil Delam (Snadná cesta), k němuž Džecün Losang Ješe vytvořil něco na způsob komentáře Ňurlam (Rychlá cesta). Tři Dže Congkhapovy Lamrimy – dva výše zmíněné, velký a střední, a spolu s nimi malý Lamrim Ňamgur (Píseň zkušenosti) –, čtyři právě uvedená přímočará vedení a Lamrim Leksung Ňingkhu (Tresť dobrých proslovení), který napsal Takpo Ngakwang Trakpa, dohromady tvoří Lamrim Tričen Gje – Osm velkých vedení Stupni cesty. Tato Písma nejsou ve vzájemném vztahu kořenného spisu a jeho komentářů, proto je nutné obdržet kontinuum vedení ke každému z nich zvlášť. Zejména Maňdžušrího ústní učení má dvě posloupnosti vedení, obsáhlejší a stručnější: držitelé první linie byli Üpa (Středozemci), zatímco držitelé druhé tradice pocházeli z Jihu, byli Lhopa (Jižané), pročež došlo k odlišení dvou proudů – Ügjü (Střední linie) a Lhogjü (Jižní linie); i tato dvě zřetězení je zapotřebí získat individuálně. Přímočaré vedení Rychlá cesta obsahuje hluboké a zvláštní instrukce, které nejsou k nalezení v Maňdžušrího ústním učení, a totéž platí také ve směru opačném; když Trungpa Taphukpa, Otec a Syn, v pozdější době dostali do rukou Maňdžušrího ústní učení, poznamenali: „Kdybychom se s touto knihou setkali o něco dřív, nemuseli jsme se s těmito okruhy předmítání tolik potýkat.“
Když učil Okazatel Buddha, existovalo jenom kontinuum Slova, separátního kontinua vedení nebylo potřebí; to se objevilo později, když lidé ztráceli schopnost porozumět Slovu samotnému a bylo nutné je objasnit a vysvětlit. Je několik druhů vedení: explikativní vedení šetri spočívá v podrobném a obšírném vysvětlování liter určitého Písma. Přímočarým vedením martri se rozumí instruování, při němž se napřímo a na syrovo předkládá esence pokynů, bez detailních a obšírných textových analýz – jako když zkušený lékař před mediky otevře čerstvou mrtvolu a názorně jim představuje uložení pěti podstatných, šesti nádobových orgánů atd. Při zkušeném vedení ňamtri Guru se studenty sdílí svou vlastní žitou zkušenost, již formuluje tak, aby ji mohli co nejlépe aplikovat na jejich vlastní výcvik mysli. Zkušenostní vedení ňongtri spočívá v tom, že Mistr učedníkovi, kterého umístil někde poblíž vlastní poustevny, ukáže vždy jen jeden okruh předmítání, načež ho má k tomu, aby meditoval; dokud v sobě žák nezrodí zkušenost, Guru mu neukáže předmětný okruh následující; ten mu bude vyložen teprve poté, co v sobě dokázal navykáním a výcvikem vyvolat transformativní zkušenost s prvním okruhem předmítání. Tato vedení též poskytují proud vlivu přetvořivé síly duchovního prožití, nesmírně užitečný pro zkrocení vlastní mysli. Učení, jež vám nabídnu tentokrát, bude na způsob zkušeného vedení.
Pro informaci a ku prospěchu několika smolařů, které Lamrim opravdu zajímá, ale budou mít čas jen na jedno či dvě učení, načež budou nuceni někam odejít: tento výklad se bude opírat o Rychlou cestu, obšírné i zhuštěné Maňdžušrího ústní učení, a později, v části pojednávající o zestejnění sebe a ostatních a výměně sebe za druhé, o Tříbení ducha v sedmi bodech.
Sponzor tohoto učení prosí o věnování kořenů ctností dvěma zesnulým šlechticům. Při jiných učeních, například iniciacích, mívají užitek a rizika, pro Gurua i učedníky, hlavy nepříjemně blízko u sebe; při učení Lamrimu však žádná nebezpečí nehrozí, proto proti tomuto výkladu Stupňů cesty nemám žádných námitek, a jsem si jist, že to bude mimořádně přínosné učení. Všichni se snažte cvičit ze všech sil a myslete též na prospěch živých i zesnulých donátorů.«
Poté předal krátký lung úvodních slov tří Lamrimů a ukončil první den svého učení.
1Dže Congkhapy.
2Mistra Atiši.
3བྱམས་ཆོས་སྡེ་ལྔ་: Abhisamajálamkára, Sútrálamkára, Madhjántavibhága, Dharmadharmatávibhága a Uttaratantra.
4ས་སྡེ་ལྔ་: Bahubhúmika či Bhúmivastu,Viniščajasamgrahaní, Vastusamgraha, Parjájasamgraha a Vjákhjánasamgrahaní.
5རིགས་ཚོགས་དྲུག: Múlamadhjamakakáriká, Vigrahavjávartaní, Šúnjatásaptatikáriká, Juktišaštikákáriká, Vaidaljaprakarana a Ratnávalí.
6 Atiša.
7Dže Congkhapa.