Jednou z největších překážek našeho cvičení je to, že našim smyslům necháváme neomezenou volnost. Dovolujeme naší mysli, aby si zcela bezuzdně dělala, co se jí zamane, a usnadňujeme jí to tím, že necháváme brány smyslů neustále dokořán. Nemáme-li kupříkladu pod kontrolou náš zrak a dovolujeme našim očím, aby si ze sebemenšího vrtochu bloudily všemi směry, pak přirozeně uvidíme veliké množství nejrůznějších objektů. Podněty z našeho zrakového vědomí zapříčiní, že mysl bude na tyto objekty reagovat a vznikne v ní náramný rozruch a zmatek. Totéž platí také pro náš sluch. Jestliže nasloucháme úplně všemu, co se k našim uším donese, široká paleta zvuků bude neustále odvádět naši pozornost. Stejné je to i s čichem, chutí a tělesnými počitky. Dokud budeme našim smyslům nechávat úplnou svobodu, dotud budeme jejich otroky a naše cvičení dharmy vyjde naprázdno. Ať cvičíme, nebo necvičíme dharmu, nemáme-li pod kontrolou vlastní mysl, nedosáhneme ničeho.
*******
Geše Rabten – Pokladnice Dharmy